Historie

    Nejstarší stopy lidského osídlení území dnešní Paříže vedou do období mezolitu (8000 – 6500 př.n.l.). Nedaleko Seiny byly objeveny pozůstatky lovců a sběračů. V období 1. – 3. století našeho letopočtu byla Paříž poměrně nevýznamným městem římské provincie Galie. Přesto zde vznikla řada veřejných staveb, např. 16 km dlouhý vodovod, troje lázně (největší byly lázně Cluny), antická divadla, Merkurův chrám. Pozůstatky některých staveb se dochovaly až do současnosti. Např. Sloup převozníků z období vlády císaře Augusta je nejstarším uměleckým dílem pocházejícím z Paříže. Dnes ho najdete v Národním muzeu středověku. Dochovaly se též části zbytků lázní Cluny. Římské město s názvem Lutetia založené na levém břehu řeky zaniklo ve 2. polovině 3. století.

Pozůstatky římských lázní Cluny mezi ulicemi Boulevard Saint-Germain a Rue des Écoles (nedaleko ostrova Cité). Na jejich základech bylo ve středověku postaveno pařížské sídlo opata kláštera Cluny - Hôtel Cluny, ve kterém dnes sídlí francouzské Národní muzeum středověku.

Ostrov Cité 
    Zárodkem nového města se později stal ostrov Cité a v roce 308 se poprvé objevil název Paříž. Ostrov byl poprvé osídlen ve 3. století před naším letopočtem keltskými kmeny. Po jednom z nich, Parisiích, bylo město pojmenováno. Význam města postupně narůstal. Paříž čelila nájezdům Germánů, Alamanů, Franků, Hunů, Merovejců. V roce 486 skončila římská nadvláda v severní Galili i v Paříži. 

Kapetovci 
    V roce 987 byl zvolen králem Hugo Kapet, který učinil Paříž sídelním městem svého království a založil rod Kapetovců, který vládl Francii v přímé linii až do roku 1328. Král Filip II. August (1165-1223) se velmi zasloužil o rozvoj Paříže. V roce 1186 nařídil vydláždit hlavní ulice, ale především nechal vybudovat městské hradby. Současně začal jako součást opevnění budovat královský palác Louvre (první část byla dokončena roku 1202), odkud přesídlil zPalais de la Cité (Conciergerie), tradičního královského paláce na ostrově Cité. Umožnil také vznik pařížské univerzity. Nejznámější z nich (College de Sorbonne) založil v roce 1257 Robert de Sorbon. Středověká Paříž se pomalu rozdělila na dva odlišné celky. Na pravém břehu sídlil král a obchodníci, převládalo zde proto hospodářství a politika a na levém břehu Seiny se formovalo intelektuální centrum.

Královský palác Louvre v roce 1615 včetně městských hradeb. Během své vlády král Jindřich IV. (1589-1610) nechal přidělat Velkou galerii (Grande Galerie) - v době dokončení této stavební úpravy byl Louvre nejdelší budovou svého druhu na světě. Úpravy a dostavování pokračovalo i dalších staletích.

    Do poloviny 15. století rozvoj města stagnoval. Paříž totiž zasáhly opakované morové epidemie. Tzv. černé smrti podlehla značná část obyvatel města. Během stoleté války v roce 1418 se dostala Paříž pod nadvládu Anglie. Jindřich VI. Anglický se nechal roku 1431 v katedrále Notre-Dame korunovat králem Francie. Teprve v roce 1436 dobyl Paříž zpět francouzský král Karel VII. 
    V 16. století došlo v Paříži k významnému rozvoji umění či kultury a to především díky králi Františkovi I. (1515-1547). Také 17. století znamenalo pro Paříž její hospodářský vzestup. O rozvoj města se zasloužil především Ludvík XIII. (1610-1643) a Ludvík XIV. (1643-1715). Roku 1682 přeložil Ludvík XIV. královské sídlo do Versailles. 

Revoluce 
    Velká francouzská revoluce začala 14. července 1789 útokem na Bastilu v Paříži. Ludvík XVI. byl sesazen z trůnu. Dne 3.9.1791 byla přijata ústava a Francie se stala konstituční monarchií. Král byl 21.1.1793 popraven na Place de la Révolution (dnes Place de la Concorde).

Bastila 1715-19, Bastila byla pařížská pevnost postavená roku 1369 na obranu proti Angličanům ve stoleté válce, která se od 15. století používala jako věznice. Při revoluci byla zničena. 

    Během napoleonských válek v 19. století byla Paříž cílem koalice bojující proti Napoleonovi. Paříž byla dobyta ruským carem Alexandrem I. a pruským králem Fridrichem III. Od 30. let 19. století nastal v Paříži velký rozvoj železniční dopravy. Bylo zprovozněno několik železničních tratí a vybudováno nádraží Gare du Nord (1846). 

Napoleon III. 
    O přerod Paříže ze středověkého města do města moderního se zasloužil císař Napoleon III., který během své vlády (1852- 1870) nechal zmodernizovat čtvrtě na pravém i levém břehu Seiny. Došlo i k poslednímu územnímu rozšíření Paříže. V lednu roku 1860 bylo připojeno k městu 11 okolních obcí a tehdy vymezené hranice města platí dodnes. 

Světové výstavy 
    Kulturní a politický význam města zdůraznily světové výstavy, které se zde konaly v letech 1855, 1867, 1878, 1889, 1900, 1937.

Stavba Eifellovy věže v roce 1888. Eiffelova věž je jedním ze symbolů období Belle Époque (Krásná doba, krásné časy - 1890 až 1914). V Paříží vznikají také první linky metra, zakládají se parky a v ulicích se objevují první lampy.

     je, že město od roku 1864 vlastní i území, na němž pramení řeka Seina, a které se nachází 231 km od Paříže. Historický střed, od něhož se oficiálně měří všechny vzdálenosti od Paříže, se nachází na ostrově Cité před vchodem do katedrály Notre-Dame.

Seina

    Seina protéká vnitřní Paříží v délce necelých 13 km a vždy byla velmi využívanou plavební cestou. Břehy Seiny lemují nádherné městské domy, skvostná muzea a neobyčejné pomníky. Téměř všechny významné budovy se nacházejí u řeky nebo v její blízkosti. Nad pařížskými nábřežími se klene celkem 37 mostů, z toho 4 jsou určeny výhradně pro pěší a 2 jsou železniční. Nábřeží Seiny je od roku 1991 zapsané na seznam Světového dědictví UNESCO jako významný architektonický celek. Jedná se o nábřeží na obou březích řeky, jehož součástí jsou nejvýznamnější pařížské pamětihodnosti a historické mosty. Oblast začíná na obou stranách u Pont de Sully a končí u Pont d´léna na pravém a Pont de Birk-Hakeim na levém břehu. 

Na nábřeží Seiny vznikla i umělá pláž - v řece se ovšem koupat nesmí, naposledy se zde lidé koupali v 19. století, od 20. století je řeka již příliš znečištěna

Výletní lodě
    Dnes řeku křižují zejména výletní lodě (např. Bateaux Mouches, Bateaux Parisiens) převážející turisty. Čluny mají velkou kapacitu, mají buď zcela otevřenou horní palubu nebo jsou s prosklenou střechou a klimatizovaným interiérem. Lodě jsou vybaveny silnými reflektory k osvětlení nábřeží při projížďkách po setmění. Projížďka po Seině trvá kolem hodiny a můžete si ji zakoupit v místech, kde lodě stojí (např. u Eiffelovy věže).

Vstupenky

Bateaux Parisiens - cena: 12 eur (dospělí) - ceník

Bateaux Mouches - cena: 11,5 eur (dospělí) - ceník

Výletní loď, v pozadí Musée d´Orsay 

Ostrovy
    V současnosti jsou v Paříži na Seině už jen dva přirozené ostrovy – Cité a Sv. Ludvíka (třetí malý ostrov Cygnes nedaleko Eiffelovy věže vznikl uměle při stavbě mostu Grenelle). Ostrov Cité (Île de la Cité) se nachází v samém srdci Paříže. Stojí zde jedna z prvních gotických staveb, katedrála Notre-Dame. Druhý ostrov Sv. Ludvíka (Île Saint-Louis) leží v blízkosti ostrova Cité (jihovýchodně). Pojmenován je po francouzském králi Ludvíkovi IX. Historicky významné památky se zde nenachází. 

Most Pont Neuf
    mostem v Paříži je Pont Neuf, který spojuje ostrov Cité s oběma břehy Seiny. Most otevřel roku 1607 Jindřich IV. (jeho jezdecká socha stojí uprostřed mostu). Základní kámen položil ovšem Jindřich III. v roce 1578. Pont Neuf je prvním kamenným mostem bez domů a již tehdy byl lemován chodníky. V roce 2007 prošel kompletní rekonstrukcí. 

Most Alexandra III. 
    Dalším krásným mostem přes Seinu je most Alexandra III., který byl slavnostně otevřen u příležitosti Světové výstavy v roce 1900. Na jeho výzdobě se podíleli největší sochaři té doby. Zdobí ho secesní pozlacené bronzové lampy, sochy amorků, nymf, cherubínů a okřídlených koní. Jeho konstrukce se považuje za zázrak inženýrství 19. století. Tvoří ji jediný ocelový oblouk přes Seinu vysoký 6 metrů.

Most Alexandra III.

Most Alexandra III. a výletní lodě, v pozadí Eiffelova věž